Mušov

30. 1. 2017 15:03
Rubrika: Nezařazené

Téměř každý z Brna a jeho širokého okolí, kdo někdy jel za jižní hranice našeho státu, si všiml malého kostelíčku na ostrově. Marně přemýšlím, kdy jsem ho jako dítě zaznamenala poprvé. Asi při cestě na první letní dovolenou k moři do Chorvatska? Časem se z něj pro mě stal důležitý ukazatel.

Když jedete na pouť/zájezd/dovolenou z Brna autobusem, obvykle nasednete u Janáčkova divadla, při výjezdu z Brna zapne průvodce mikrofon a dozvíte se vše podstatné. Pokud je cíl vaší cesty v Rakousku, Chorvatsku nebo i Itálii, mikrofon většinou utichne nejpozději před sjezdem u Pohořelic a pak se jen kocháte krajinou. Za chvíli to přijde. Vodní nádrž Nové Mlýny. Autobus najíždí na hráz oddělující horní a střední nádrž. Koukáte vlevo. Uvidíte ho dneska? Nebo je porost podél hráze příliš vysoký? Je tam! Krátký pohled na necelý kilometr vzdálený kostel svatého Linharta vás ujistí, že vše je na svém místě, a autobus jede dál. Dva kilometry dlouhá hráz je za vámi. Teď už jen krátká přestávka na poslední benzince v Mikulově, přejet hranice a dobrodružství začíná.

Návraty domů z cest jsou podobné. Nejdřív člověka přivítá cedule, pak mikulovská benzinka, Pálava a tentokrát po pravé straně mušovský kostelík. Svět je v pořádku, do hodiny budeme v Brně.

Minulý týden přišel manžel z práce s návrhem, že bychom se v neděli mohli vypravit na Mušov. Letošní silné a dlouho trvající mrazy dávají jedinečnou příležitost dostat se k jednomu z nejstarších kostelů na Moravě. Sice váhám, zda je to bezpečné, ale dlouho nad tím nepřemýšlím. V neděli odpoledne vyrazíme.

Po cestě nám oběma běží hlavou spousta otázek. Bude led opravdu pevný? Kde zaparkujeme? Je směr, ze kterého chceme přijít, dobrý? Jak se dostaneme k hladině? Pane, dej nám dobrou cestu a hlavně bezpečný návrat domů.

Už při parkování tušíme, že na jezeře nebudeme jediní. Poté, co vyjdeme od auta, pochopíme, že lidí se stejným nápadem nebylo málo. Po pár minutách přicházíme k ledové ploše jezera.

Ne, opravdu nejsme jediní.

Ale jsme jediní s dítětem v šátku a druhým na saních (první polovinu cesty spíš před saněmi). 

Cesta ubíhá rychle, chvílemi si sice připadám jako atrakce, ale po mírně zasněženém ledu se jde dobře. Svezu na saních, ale chůze je příjemnější. Ani nevím, jak dlouho nám cesta trvala, Karolínka střídavě sáně táhne, chvílemi se veze a občas přemluví manžela, aby ji roztlačil a pustil do prostoru. 

Vstupujeme na ostrůvek, snadno překonáme val chránící kostel před okolní vodou. Zanecháváme saně před budovou a vstupujeme. První dveře nás dovedou na kůr. Na stropě jsou zbytky maleb, tipuji Pannu Marii a evangelisty, zábradlí je plné ptačích výtrusů, omítky jsou rozryté podpisy návštěvníků. Druhé dveře, kterými procházíme, jsou vstupní do kostela. Na zemi pravidelně po dvou či třech metrech překračujeme železné tyče, jež jistí statiku kostela. Potěší mě, že v místě oltáře leží zapálené svíce stejně jako na místě původního oltářního obrazu/sochy. Tam je navíc i malý obrázek, prohlédnout si ho ale nestihnu, Kája odbíhá do prostoru sakristie. Vycházíme z kostelíka s tím, že si ho obejdeme, vyfotíme se a vydáme se zpět na pevninu. Schodům na zvonici neodoláme. Chybějící zábradlí a dva propadlé schody nám nebrání ve výstupu. Všechny okna jsou zabedněná, pouze v jednom je pootočena okenice, takže se kocháme výhledem na zamrzlou nádrž, inverze nám dál než na břeh nedovolí dohlédnout. Pomaličku scházíme dolů a obejdeme kostelík.

Rychle se vyfotíme (smíšené týmy :-)), překonáme val a sejdeme k hladině.

Posilníme se před cestou (nezdá se vám to, pije z ponožky aneb když před odjezdem zjistíte, že termoska teče, zachrání vás PETláhev v termoponožce) a vydáváme se opět přes ledovou plochu. 

Míjíme davy lidí, manželův odhad je 1500 osob za hodinu, já netipuji. Zajímalo by mě, zda jich někdy na pouť ke svatému Linhartovi přišlo tolik jako tuto neděli. 

Zítra má přijít obleva, teploty nad nulou se mají držet celý únor, proto návštěvu kostela svatého Linharta až do příštích tuhých mrazů důrazně nedoporučuji! Dostatečně tuhé mrazy se prý opakují jednou za deset let.

Zobrazeno 1735×

Komentáře

xPastelka

miluju to tam.... :-D

Kili

Kouzelná atmosféra, šli jsme se západem slunce, sice byla větší zima, ale davy prořídly, zpět už jen sem tam někdo. V kostelíčku úplně sami s modlitbou...

Goldhusa

je to krasne jen doufam, ze navstevnici neudelali neporadek jelikoz tato nadrz Novych Mlynu je ptaci rezervace :-)))

Eliška88

Mně moc mrzí, že Nové Mlýny jsou. Když jsem zjistila, že průměrná hloubka je 1,5m a při stavbě bylo zničené přes 1000ha velmi vzácného lužního lesa.... Musí to být smutné místo.

Kili

To máš Eliško, pravdu, ale teď už se s tím příroda vyrovanala a hnízdí tam mnoho vzácných ptáků. Ale když jsem ty dokumenty viděla, taky mi bylo smutno. Taky to cítíš z míst? Tady je cítit ještě víc "Pochod smrti".

Zobrazit 5 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio